Batlička - Ovoce zelenina

+420 481 313 165 Kontaktujte nás

Saláty

Zajímavosti - saláty

Není salát jako salát

Co možná nevíte a vědět byste měli…

Není salát jako salát…. a druhů salátů je opravdu velké množství….

Salát hlávkový zaujímá na žebříčku oblíbenosti jednoznačně první místo. Salát pěstovaný venku je většinou robustnější a má výraznější chuť. Některé zahradní exempláře mohou dosahovat hmotnosti až 500g, naopak skleníkové typy dodávané na prodejní pulty dosahují zpravidla hmotnosti jen kolem 100g. Dobrou kvalitu salátu lze poznat podle sytě zelených vnějších listů a pevné hlávky. Ta je tvořena při ideálních světelných a tepelných podmínkách. Saláty ze skleníků se zpravidla prodávají zabaleny ve foliích, aby se zabránilo nadměrnému odpařování vody. Čerstvost salátu trvá jen krátce, saláty jsou velmi citlivé na příliš teplé prostředí a navíc velmi citlivě reagují na etylen, což je plyn uvolňující se z ovocných plodů během skladování. Na pultech obchodů můžeme v poslední době objevit také jeho odrůdy s červenými listy. Tyto saláty jsou křehčí a také citlivější.

Salát Batavia je nový typ ledového salátu. Vyskytuje se v zelené a červené variantě. Batavia je také salát, který vytváří hlávku, chutná podobně jako ledový salát, ale není tak křupavý. V prodeji je po celý rok. Při teplotě 0°C a vlhkosti 95% vydrží skladování i několik dní. Červené odrůdy můžeme vidět v barevné škále od tmavě červenohnědé až po světle zelenou.

Kříženec hlávkového salátu a batavie pochází z Nizozemska a prodává se jako Kadeřavý salát. vyznačuje se jemnou a mírně nasládlou chutí.

Ledový salát při růstu vytváří velké uzavřené pevné hlávky a v porovnání s hlávkovým salátem váží 3x více, zabalen ve folii a uskladněn v chladničce vydrží dokonce až 2 týdny. Jeho lesklé listy jsou pevné a křupavé, mívají většinou světle zelenou nebo sytě zelenou barvu. Pěstitelskou novinkou je jeho červená odrůda.

Little Glem je odrůda salátu již dlouhou dobu známá, ale teprve v posledních letech nabývající na popularitě. Tento salát se někdy nazývá jako salátová srdíčka. Jedná se o malé hlávky vážící kolem 70g. Pěstují se zejména ve Francii, Izraeli a ve Španělsku.

Listový salát je salátem, který nevytváří hlávku a nabízí se v mnoha barvách i tvarech, od kulatých a oválných listů, přes listy členěné a celistvé. Vyznačuje se tím, že je u něj možná i vícenásobná sklizeň a někdy se prodává také v květináči.

Lollo Rossa a Lollo Bionda jsou kadeřavé polokoule a patří do skupiny salátů, kterým se také listy odlupují a salát stále dorůstá. Největšími producenty jsou Francie, Itálie a Nizozemsko. Obě odrůdy jsou lehce nahořklé.

Dubový salát se pěstuje hlavně na polích od května do října v červené a zelené podobě a je oblíbený pro svou dekorativní strukturu listů, připomínající listy dubu. Chutí připomíná ořechy. Jeho trvanlivost je velmi nízká. Obdobou tohoto druhu je salát Harlekýn.

Římský salát má podobné vlastnosti jako hlávkový salát. Největšími producenty jsou Španělsko, Francie, Rakousko, Itálie a Nizozemsko. Římský salát má pevnější listy, než salát hlávkový, proto má také větší trvanlivost.

Endivie, eskariol je salát s nahořklou chutí a robustními, nerozdělenými výrazně vykrojenými listy se silnými řapíky. Vyznačuje se velmi dlouhou trvanlivostí.

Vyšlechtěnou odrůdou je Endivie kadeřavá, salát frisée, který vytváří půlkulovitou listovou růžici zpravidla se žlutým srdíčkem, které je nejchutnější a mělo by dosahovat velikosti alespoň 1/3 celého salátu. Jedná se o výrazně teplomilnou rostlinu, proto se pěstuje převážně v jižní Evropě.

Chřestový salát, Čínský salát, Indický salát, to jsou odrůdy, které pochází původně z Číny, kde je také jejich hlavní oblast pěstování. Do Evropy se dovážení velmi zřídka, pouze jako speciality.

Mezi saláty patří také Štěrbák, který pěstovali už staří Egypťané. Do střední Evropy se dostal až ve 13. století, do Ameriky až kolem roku 1800. Dnes se těší velké oblibě zejména v západní Evropě. Z botanického hlediska je štěrbák příbuzný spíše čekanky než hlávkového salátu. Na pultech obchodů najdeme štěrbák zahradní neboli čekanku štěrbákovou, čekanku hladkolistou, červenou italskou čekanku Radicchio.

Čekanka štěrbáková i čekanka hladkolistá má robustní listy se silnými řapíky. Listy obsahují hořčinu intybin, která podporuje trávení a povzbuzují chuť k jídlu a látkovou výměnu. Čekanka je zdrojem draslíku, vápníku, fosforu, sodíku, železa a provitamínu A, vitaminu B a C. Od raného středověku je známá také čekanka obecná pravá, která se dodnes pěstuje jako salát. Nesmíme zapomenout ani na čekanku obecnou, zvanou cikorka, která dodnes roste ve volné přírodě v Evropě, Africe i v Asii. Zajímavostí je, že čekanku obecnou pěstovali už staří Římané a používali ji jako léčivou rostlinu, jedli ji jako salát a posléze z ní vypěstovali další poddruh, čekanku setou, jejíž kořeny se v minulých dobách používaly jako náhražka kávy.

Radicchio, červená čekanka italská je odrůda čekanky s tmavě červenými až vínovými listy a bílými řapíky. Prodává se většinou s krátkým košťálem, jinak by jednotlivé listy nedržely pohromadě. Jedná se o všestrannou zeleninu, kterou je možné podávat ve formě čerstvého salátu, můžeme ji ale také smažit, zapékat s mozzarellou nebo grilovat. Konzumovat můžeme i stonek, ovšem až po jeho oloupání. Zajímavostí je, že pokud není čekanka v průběhu růstu pravidelně zásobována vodou, je její chuť velmi výrazně hořká. Čekanka je velmi hodnotným a trvanlivým salátem zejména pro zimní období.

Čekanka obecná zvaná belgická čekanka má velmi křehké puky. Hlavními producenty jsou Nizozemsko, Německo, Francie, Belgie. Puky této rostliny se získávají tak, že se po sklizni celých rostlin uskladní na chladném a vlhkém místě nebo ve vodě, kde začnou klíčit. Napučené listy se ulomí nebo seříznou a po jejich očištění zabalí do neprůhledných kartonů, aby nedošlo ke žloutnutí nebo zelenání vnějších listů, které způsobují zhořknutí salátových puků.

Tip pro uskladnění čekanky v domácím prostředí: zabalte čekanku do novinového papíru a uskladněte v chladničce v přihrádce na zeleninu. Tak Vám vydrží čerstvá a chutná i několik dní.